První písemná zmínka o vaření piva na území dnešní České republiky je nadační listina vyšehradské kapituly z roku 1088. V 11. století mohl vařit pivo kdokoli, kdo měl k tomu potřebné prostředky a až později vznikla první várečná privilegia.

Prvním významným privilegiem bylo právo mílové (v okruhu jedné míle od městských bran, nesměl nikdo sladovat, ani vařit pivo), udělované královským městům od 13. století. Toto právo se vztahovalo na právovarečné měšťanstvo, tedy na starousedlé měšťany, či na osoby toto právo vykonávající. V ostatních městech, bez tohoto práva, se vařit pivo nesmělo. Brzy postřehlo panstvo (šlechta), jak velký užitek je z pivovarnictví a začalo stavět své sladovny a pivovary i v místech zasahujících do výsad měst a do práva mílového. Vznikali tím mezi šlechtou a měšťany někdy až krvavé spory. Šlechta z tohoto boje vyšla vítězně, protože dosáhla ustanovení, kde právo výroby a odbytu piva a lihovin zůstalo vyhrazeno třem stavům: panskému, měšťanskému a duchovnímu. Ustanovení bylo zakotveno ve smlouvě Svatováclavské z roku 1517, a nazývá se právem propinačním.

Od nejstarších dob se vařily různé druhy piv, v této době na území Českého království byla nejvíce oblíbena piva - bílá, kde ječmen byl nahrazen jinou surovinou, většinou pšenicí, a piva ječná zvaná červená, obě založená na vrchním kvašení.

Počet panských pivovarů vzrůstal a důsledkem toho bylo ekonomické oslabení měst. Na počátku 17. století byl počet pivovarů na hranici 3000!!!, ale většinu zredukovaly konfiskace majetku po roce 1621 a následné sdružování malých statků a dvorů (většinou každý měl svůj vlastní pivovar) ve větší celky.

Dalším faktorem byl vývoj městského pivovarnictví, zakládaly se společné pivovary, které rušily malé pivovárky v jednotlivých právovarečných domech. Dekret z roku 1786 jim to přímo ukládal. Dalšími milníky rozvoje pivovarnictví bylo zrušení roboty 1781 a zrušení práva mílového v roce 1788, v neposlední řadě i vlivem sládků, např. František Ondřej Poupě (1753-1805), který jasně formuloval pravidla vaření piva a jako první použil v práci sládka teploměr nebo Josef Daněk, který popsal spodní kvašení v českém jazyce. Toto kvašení se začalo používat v polovině 18. století, a s technickou revolucí přispělo k většímu vybavování pivovarů technologiemi chlazené spilky, lednicemi na led a stáčení piva do lahví. Tyto změny si vyžádaly i zvyšování odbornosti pracovníků, proto vznikla střední škola pivovarská v Praze roku 1869 a byl založen výzkumný ústav pivovarnický v roce 1887. I stát se zapojil do rozvoje pivovarnictví zrušením poddanství a propinačního práva, a tím nastartoval konkurenční prostředí. Začaly vznikat akciové pivovary a zvyšovala se kvalita piva i výstav.

Na přelomu století fungovalo více jak jedenáct set pivovarů. Tyto pivovary se převážně udrželi až do roku 1948, kdy komunistická strana znárodnila a začlenila je do krajských podniků s vícero pivovary. Moderně zařízené pivovary dále vybavoval, zvyšovala jejich výstav, na úkor malých, které zavíral. Po roce 1955 zbývalo 300 pivovarů a na začátku 90-tých let pouze stovka.

Po sametové revoluci v důsledku špatné ekonomické situace se zavíraly další pivovary, ale také začaly vznikat minipivovary, které dnes svým počtem převyšují velké a střední pivovary. Vývoj pivovarnictví se dá očekávat v tendencích ostatních evropských států kde je dvacítka velkých pivovarů na tisíc malých.